Sotva jsme se vrátili z Asie, zase jsme někam vyrazili. Tentokrát do Maďarska, do hlavního města Budapešť. Hlavní důvodem, proč jsme jeli, bylo to, že mamka našla lístky do Budapešti autobusem v business třídě 1+1 zdarma za perfektní cenu.
Vstali jsme brzy ráno a utíkali na autobus na nádraží. Málem nám ujel. Poté jsme se vlakem přepravili do Brna. Tam nás už čekal dálkový autobus, který nás měl dopravit do Budapešti. Po dlouhé pětihodinové jízdě se zajížďkou do Bratislavy na Slovensku jsme konečně dorazili do Budapešti. Pak nám trvalo asi další půl hodinky, než jsme se zorientovali, kde jsme, a jak se dostaneme do našeho vytipovaného hotelu. Bylo nám řečeno, že musíme jet modrou linkou metra. Když jsme dorazili na místo, tak jsme asi další půlhodinku bloudili po městě, než jsme konečně našli náš hotel. A jak máme ve zvyku, ihned po zabydlení jsme vyrazili na prohlídku města.
Naší první navštívenou památkou byla židovská synagoga, která je největší synagogou v Evropě. Naneštěstí zrovna probíhal židovský svátek a synagoga byla proto uzavřena. Odložili jsme proto její návštěvu o pár dní později. Od synagogy jsme pokračovali až k bazilice sv. Štěpána, která byla naštěstí otevřená a tak jsme mohli jít dovnitř. Zde se nacházela i jeho mumifikovaná pravá ruka. Od baziliky nás čekala dlouhá cesta až k Parlamentu. Pomalu už se začalo stmívat. Když jsme k němu dorazili, byla už tma a Parlament byl nádherně nasvícený.
Druhý den jsme jeli žlutou linkou metra za řeku Dunaj do druhé poloviny Budapešti. Měli jsme namířeno k Rybářské baště a Matyášově chrámu. Začali jsme chrámem. Byla to nádhera! Uvnitř se nacházela mumifikovaná pravá noha sv. Jana (Almužnu dávajícího). Odtud jsme šli na Rybářskou baštu. Byla to taková vyhlídka po celé Budapešti. Poté naše kroky vedly k Budínskému hradu s Královským palácem a cestou jsme míjeli i prezidentskou rezidenci. Zde byla také krásná vyhlídka. Mj. jsem si zde i vylisoval minci na památku. Když jsme se dostatečně nabažili Budínského hradu a výhledů z něj, začalo naše hledání labyrintu. Na řadu přišla GPSka. Ta nás však vedla přes domy a příkopy. Pokud jsme nechtěli prorazit Královský palác hlavou či skočit dolů do příkopu, museli jsme najít jinou cestu. Podle nashromážděných informací jsme zjistili, že máme jet autobusem č. 16. Lidé ovšem tvrdili, že číslem 16a. Nakonec jsme labyrint našli. Byl pod Budínským hradem. Stačilo jen vyjít nad něj, kde byl vchod do hlubokého sklepení. A my jsme zbytečně chodili tam a zpátky 😀 Hledání stálo to za to. Bludiště bylo naprosto úžasné, a dokonce je zapsáno na seznamu UNESCO!
Památky, které jsme navštívili předchozí den za tmy, jsme se rozhodli navštívit i za denního světla. Např. řetězový most aj. Odpoledne jsme pokračovali k centrální tržnici, kde jsme koupili suvenýry pro rodinu. Mamka mi ještě koupila páté nejpálivější chilli papričky na světě – papričky Cayenne. Poté jsme se již pomalu odebrali zpátky k hotelu. Samozřejmě jsme cestou nevynechali ani Státní operu.
Následující den jsme si nechali celý pro návštěvu ZOO Budapešť. Vzali jsme to cestou přes Náměstí hrdinů, kde se nachází památník se sochou archanděla Gabriela a kolem Vajdahunyadského hradu. V ZOO jsme viděli spoustu nádherných zvířat a mezi mé TOP patřily roztomilé koaly a průchozí voliéra s klokany, kde jsem je mohl krmit a hladit. Kromě těchto zvířat zde byly i opice, plameňáci, medvědi, mravenečník, šelmy, ptáci… Prostě vše, co správná ZOO má mít. Dokonce i takový malý Dinopark. Byla to nejhezčí ZOO, kterou jsem kdy v Evropě navštívil.
Předposlední den jsme si dopřáli relax a odpočinek v největších termálních lázní v Evropě. Venku bylo pouze 11°C, ale venkovní bazén měl krásných 36°C. Byly zde i vnitřní bazény, od 28° po 38°C. Pro otužilce jeden bazén s 20°, ale tam jsem vydržel jen chvilku. Naopak pro ty, kteří mají rádi teplo, zde byla vodní pára s 50°C. Strávili jsme zde půl dne. Odpoledne nám konečně vyšel čas na to, abychom navštívili již otevřenou židovskou synagogu, která zahrnovala návštěvu synagogy, muzea a hřbitova.
Poslední den, před odjezdem, jsme ještě jednou navštívili Parlament a kochali se vyhlídkou podél řeky Dunaj. Nachází se zde také železné boty, které symbolizují památku holocaustu z doby druhé světové války.
Výlet do Budapešti se mi hodně líbil a těším se, kam pojedu zase příště.
Na webu vychází stejná verze článků jako v časopise. A protože do časopisu by se celý můj článek nevlezl musím jej nějakým způsobem zkrátit. Chcete li si tedy přečíst plnou verzi podívejte se na mé stránky kolemzeme.tode.cz. Kromě plné verze zde také najdete fotogalerii ke každému článku a mnohem více, tak se nezapomeňte podívat.
Ohodnoť příspěvek
(2 hlas/ů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
0 komentářů